3.kolo, Hosthunters - Normální chlapi 2:5 (1:3).
Sestava: Jan Skála - David Dorničák - Ondřej Hašlar - Jan Kolařík - Martin Petružálek - Martin Adámek - Radek Zaoral - Milan Mařík a Vašek Červenka (c).
Branky: Milan Mařík a Ondřej Hašlar (Milan Mařík).
Jsem doma, kde všichni už spí. Po cestě jsem dumal nad tím, co vlastně napsat po dnešním výkonu. Pachuť, kterou mám v puse částečně zmírnila dobrá muzika v autě, ale i tak vezmu tento komentář poněkud jinak, než je tomu vždy, protože co psát o dnešním zápase? Kdo tam byl, tak to viděl...Napadá mě, zda li bychom se neměli přejmenovat z Hosthunters na Jekyll & Hyde FC, protože přesně tak to na mě působí. V prvním kole zahraje hurá fotbal a jsme za to potrestáni, ve druhém k tomu přistoupíme zodpovědně a bereme dva body a přijde třetí kolo a my opět zopakujeme výkon z kola prvního a hrajeme hurá fotbal a opět jsme za to potrestáni. Proč? Nevím, neznám odpověď, ta se bude ukrývat uvnitř každého z nás. Jak shrnout dnešní zápas? Asi takto: První poločas jsme se rozjížděli jako lokálka, která jede z jedné vesnice do druhé a na úroveň pendolína jsme se dostali, až se začátkem druhé půle, jenže to už nám ujel vlak a prohráváme o dva góly. Dva góly je dost ve třetí lize a těžko se s tím něco dělá, pokud soupeř dokáže hrát dobře obranný blok a ještě kvalitně zakončovat brejky. A to ve trojce umí skoro každý. Tím pádem, pokud budeme neustále dávat soupeři možnost hrát tento fotbal, tak nebudeme mít body žádné a ve finále se na hřišti ještě sami mezi sebou pohádáme a atmosféra v mužstvu bude špatná. A to nikdo z nás nechce. Já tedy rozhodně ne. V prvním poločase jsme byli všude druzí, neměli odražené míče, přihrávky létaly všude možně, jen ne na hráče, vracení se se svým hráčem byla španělská vesnice a když k tomu přidáme triviální a dětinské chyby, pak se není čemu divit, že prohráváme. První branka byla laciná a kluci to moc dobře vědí, ale to se ve fotbale stane, soupeř nám pak taky branku daroval a tak se to smazalo, jenže namísto, abychom začali hrát fotbal hlavou a organizovaně, tak jsme nadále pokračovali ve fotbale, který spíše připomínal kluky na plácku, kterým o nic nejde. Druhý poločas jsme zpřesnili nahrávky, hráli nátlakový fotbal, ale nebyli jsme schopni kvalitně zakončit a dotáhnout se na jednu branku když jsme nejprve trefili tyč a posléze břevno a Psycho poté hlavu brankáře. A proč jsme nedali branku? Protože soupeř měl vzadu čtyři hráče a prostřelit je bylo někdy skoro nemožné. Za to u náš měl jejich hráč čas si udělat míchaná vajíčka a pak zakončit. Za vyrovnaného stavu by k tomu neměl možnost, ale pokud soupeři dáme šanci to tak hrát, tak se pak strašně nadřeme a na druhé straně je to přesně naopak. Nedáš dostaneš a šup, bylo, 1:4. Jak? Opět naše stará dobrá klasika, nahrávka středem. To je naše prokletí a zlo. Kolik takových míčů dáme za zápas? Deset? A z toho jde soupeř osmkrát do přečíslení...Tak proč to tak hrajeme? Pak dostaneme na 1:5 a ve finále kosmeticky upravíme. Děláme školácké chyby které jak správně poznamenal Macino proti nám soupeř nedělá a to je rozdíl mezi nimi a námi! Nic jiného! Jen ty chyby! Nejsme horší technicky, nejsme horší v mezihře, jsme horší v tom, že děláme minely, za které by se styděli žáčci! Nejlépe to dneska shrnul rozhodčí na konci zápasu, když mi říká: "Znám Vás z futsalu a dneska mi přišlo, že jste zapomněli, že se hraje v pěti a ne ve čtyřech, ten jeden navíc byl vždy nepokrytý a za to jste byli dneska potrestáni". A má recht. Když se sestoupí, tak se sestoupí, o tom žádná a vědu z toho dělat nebudeme, ale když to sami vidíte, tak nejsme tým na sestup, jen musíme začít hrát jednodušší fotbal, který bude mít hlavu a patu a ne na náhodu. Obránce ať hraje obránce a nesnaží se o vymýšlení kreativních akcí, které pokud zkazí, tak už není zajištěn a průser se veze. Když je možnost, ať míč vyveze, ale ať je vždy jištěný nebo, ať ho odevzdá dopředu, nejlépe po lajně a nadále si hledí své obranné činnosti, pokud nebude týmem rozhodnuto jinak a neřekneme si to. Útočníci, ať si plní svoje vepředu a nestahují se dozadu a tím nedávají obráncům čas na to přemýšlet, že by místo nich mohli útočit, pak je v tom guláš a opět oheň na střeše. Pokud nevím co s míčem, tak ho hraji po lajně nebo do lajny či na hroťáka a ne středem,nevymýšlím blbosti, které smrdí lacinou brankou. Hlídám si svého chlapa a pokud ne, pak křiknu na někoho, ať ho vezme a ne že ho nechám běžet bez dozoru. To jsou základy. Musíme se pokusit je od příště plnit bez výjimky. Každý, ať hraje to, od čeho na hřišti je a nesnaží se vymýšlet něco, co mají dělat jiní. To je můj názor. Začneme zápas pěkně z obrany a pokud to půjde, tak zaútočíme, ale ne na riziko. Hlavní je branky neinkasovat. Lidi, kvalitu a odhodlaný tým na to máme, tak se probuďme a ukažme to! Každý jeden z nás, ať začne u sebe a řekne si co by mohl udělat lépe. Já za sebe mám jasno a od příště se nebudu cpát dozadu, ale budu zkrátka vepředu a budu čekat na nahrávku a i když mě desetkrát mine, tak se neotrávím, ale budu čekat na další. Budu si držet svého chlapa a budu se s ním vracet. Jen takhle se někam můžeme pohnout. Začít dělat jen ty základní fotbalové věci a ono to půjde. Přeci nás každý tým "nepřehraje" jen proto, že děláme chyby jako školáci a doslova mu zápas darujeme. Nás to stojí spoustu sil, nadřeme se na své branky a soupeři stačí kvalitně betonovat, protože vede. Ať se to jednou otočí! Vzhůru do dalších bojů týme!
Muž zápasu, akce zápasu atd...Dneska nikdo. Shořeli jsme jako tým.
P.S. To je můj pohled na věc, pokud má někdo co doplnit, ať tak učiní v komentáři.
