6.kolo, Hosthunters - Typos FC 3:8 (1:3)
Sestava: Petr Adámek – David Dorničák – Martin Petružálek – Jan Kolařík – Martin Adámek © - Radek Zaoral – Jan Skála – Milan Mařík a Vašek Červenka.
Branky: Milan Mařík (Martin Adámek), Radek Zaoral (Vašek Červenka) a Milan Mařík (Radek Zaoral).
Včerejší zápas a komentář k němu pojmu tentokrát trochu jinak. Během zápasu i po zápase jsem slyšel mnoho názorů na naší hru (i od rozhodčích), od takřka všech hráčů v týmu a napíši sem postřehy, které jsem od Vás slyšel. Tedy komentář bude podaný Vašimi slovy a nebudu psát ke konkrétním vyjádřením, kdo je pronesl. Nechť si v tom každý z Vás najde to, co si chce ze zápasu vzít a případně se zamyslí jako já, jestli tomu dali včera všichni, co v nich je. Já se posléze pod Vaše slova vyjádřím se svými slovy.
„Přehrávám si dnešní zápas a přemýšlím o tom. To co se na hřišti předvedlo, byla to naprostá tragédie. Všichni na hřišti mlčí, žádný pohyb směrem k míči, žádné nasazení (jen u pár hráčů), žádné nadšení pro hru, jako bychom to hráli z povinnosti a ne pro radost. Zde se dá ověřit jaká je kdo osobnost a co je schopen pro tým udělat. Je správné, aby hráč svou lajdáckost a špatný výkon omlouval tím, že soupeř je jasně lepší a že na něj nemáme nebo to shazoval na ostatní hráče v týmu? Místo toho aby zatnul zuby a makal, ne měl hlavu dole. Myslel jsem si, že nás fotbal baví, všichni jsme fotbalisti, hrajeme to pro sebe, pro radost a jednou týdně a v tom případě se nejdu na hřiště jen projít, ale dám do toho 100% a makám jeden za druhého. Mám za to, že jsme dost zkušení na to, abychom takovouto blamáž nedopustili. Chápu, že se zápas nemusí povést a stane se to každému, ale snad ho odehraji na nějaké úrovni. Jenže náš standard zápas od zápasu padá níž a níž. Dneska bylo krásně vidět, kdo ten zápas prožívá a chce se o výsledek poprat“.
„Dneska to ve mně vře, protože na některých lidech vidím, že jim je skoro jedno jak to dopadne a to mě prostě štve. Buď chceme hrát trojku a hrát fotbal na úrovni, tak tomu musíme jít naproti, přidat nebo chceme hrát níže, v klidu a to samé platí o futsalu“.
„Jsem od nich okopaný jako brambory a my se jich dotkneme jen za cenu faulu a bez míče! Zbytečné oplácení, když je míč pryč, protože jsme jako utržený ze řetězu na fauly, které nám pak soupeř vrací se slovy: „hraju stejně jako ten vysoký od Vás“.
„ S tím okopáváním soupeře je to nechutný. Za prvé to nemáme zapotřebí, tohle se dělá o pět lig níže a za druhé to ukazuje naší frustraci a trapnost“.
„Jsme hrozný tým a měli bychom kopat pátou ligu!“
„Hrajete strašně roztažený fotbal, otevřete soupeři hřiště a pak je nestíháte nahánět. To samé hrajete i ve futsale. Naučte se lépe hrát v bloku a při sobě. Více zavřít prostor a zahustit střed.“
„Vybojuji míč, a když se podívám za sebe, vedle sebe nebo před sebe, tak nikde nikdo od nás, za to soupeřů hromada, jak je to možné? Kde je náš tým?
„Strašně mě štve, když se jednou prohraje o parník a všichni hned nadávají na to, jaký jsme hrozný tým, jak nemáme na tuhle ligu atd…Přitom pět zápasů předtím jsme si mohli v každém sáhnout na body, nebyli jsme horší a dva zápasy vyhráli.“
Takže pánové, tohle všechno jsem včera slyšel. Není to moc pozitivní, že jo? Na každém šprochu pravdy trochu. A to si myslím i já a proto z toho udělám takový svůj pohled na věc. Zásadně nesouhlasím s výroky o tom, že na tuhle ligu nemáme! Máme. A to už ukazujeme dva roky po sobě, kdy ve třetí lize držíme a to i přesto, že je to rok od roku těžší. Nemládneme a hlavně netrénujeme. Chodíme do práce a věnujeme se v drtivé většině rodinám a svým malým ratolestem. A v poslední době se hanspaulka začíná měnit. Ono je sakra znát, když proti nám začínají nastupovat kluci ve věku 20-25 let, v plném tréninku. Je jasné, že s takovými budeme mít problémy. Zároveň si však také myslím, že to nemusí nutně vypadat jako včera, kdy jsme 95% času v zápase neměli míč, kupili chybu za chybou a ještě ke všemu jsme z mého pohledu ani nezkusili zabojovat. Tohle už ovlivnit lze. Fotbal hrajeme nějaký ten rok, hrajeme ho pro zábavu, hrajeme ho, protože ho máme rádi a také proto, že se sejdeme a pokecáme. A tím, že už ho hrajeme nějaký ten rok, bychom měli být schopni takové zápasy uhrát hlavou, když fyzicky už na to není. Samozřejmě se může stát, že ho i tak prohrajeme, ale ukážeme sami sobě i soupeři, že když na něj nemáme fyzicky a technicky, tak ho ustojíme a dostaneme třeba jen tři branky. V tom to celé je! A pak se tedy musím vyjádřit i k názoru, že někteří to mají silně na háku. Já ten pocit mám tak napůl. Pochopím, že měl někdo těžký týden nebo že se třeba špatně vyspal. Ok. Stane se a má to tak každý, ale když jsem na hřišti, tak i přes to všechno musím už jen z principu vůči svým spoluhráčům, kteří jednou nadoraz, dát do toho i já 100%, protože když tak neučiním, tak tím jejich snahu devalvuji a když u toho ještě vypadám, že je mi to šumák, tak pak i pochopím, že to některé dost silně rozladí. Nechť si to každý jeden z nás přebere sám. Když koukáme u televize nebo na stadionu na fotbal, tak řveme na hráče, jak jsou líní a že do zápasu nedávají 100%, ale ve finále to samé uděláme my. Tento se budoval hodně dlouho a dokráčel z osmé ligy do třetí ligy, kde se drží a to samé platí i o futsale. Čili nesporná kvalita mezi námi je! O tom netřeba debatovat. Jen to chce tu kvalitu ukázat na hřišti a přidat k ní bojovnost jeden za druhého. O ničem jiném to není. Prohrát se může, ale prohrát se ctí a ne jako včera, kdy jsme opravdu vypadali jako bychom se viděli poprvé a ještě po týdenní chlastačce. Pět kol do konce. Náš cíl je záchrana a nikde už to jiné nebude. Tak se pojďme hecnout, na zápasy choďme s vítěznou náladou a dejme do toho 100%! Byla by škoda klesnout níž, když na to ještě dle mého názoru nenazrál čas.
