Výroční turnaj v Měchenicích 2017

Na první červencový den jsme si přichystali turnaj v Měchenicích, který pořádala Tatra04 ke svému desátému výročí od založení. Shodou okolností červenec 2017 připadl i nám k jubileu desátého výročí. Prvním pozitivem byl zájem hráčů z našeho týmu se tohoto turnaje zúčastnit. Nakonec všichni přihlášení dorazili. Propozice turnaje byly následující. Sedm mužstev v jedné skupině systémem každý s každým, s tím, že první tým jde rovnou do semifinále a zbylé si to rozdají ve čtvrtfinále o další tři místa. Následně klasický pavouk, až do finále. Hrací doba byla 1x10 minut, semifinále 1x12 minut. Bohužel zde vidím jedinou kaňku na turnaji a to právě tento systém. Vzhledem k tomu, že vítěz základní části měl pak strašně dlouhou pauzu, než mohl nastoupit k dalšímu zápasu. Lepším by se jevilo udělat to tak, že by se po základní skupině rovnou udělalo semifinále s prvními čtyřmi týmy a tím by nevznikla tak šílená prodleva. Ovšem to nic nemění na faktu, že pokud chci turnaj vyhrát, tak musím vyhrát ty důležité zápasy. Do turnaje se zapojil i Michael Volf, Volfino, který si za nás šel zakopat poprvé a snad ne naposledy. V prvním zápase jsme s střetli s pozdějším vítězem, týmem Blaugranas (mladý perspektivní tým, kde nejstaršímu hráči bylo 18 let a po celou dobu turnaje předváděl konstantní výkonnost, rychle běhal, kombinačně byl na tom velmi dobře a fyzicky také), který jsme porazili 2:1. Rozjížděli jsme se však velmi pomalu a to korespondovalo i se zápasy v hanspaulce, kde nám trvá nějaký hrací čas, než se do toho dostaneme. Zprvu jsme strašně roztahovali hřiště, běhali sem a tam a to by byla cesta do pekel. Po zjištění, že to takto nejde hrát, jsme si zalezli, vyčkávali, dobře napadali a naše brejky byly smrtící. Nutno říci, že soupeř trefil tyč a břevno a zejména v první polovině zápasu byl lepší. Ve druhém zápase jsme nakonec dotlačili jeden míč do sítě a vyhráli 1:0, i když jsme po celý zápas byli jasně lepší a jen naše nemohoucnost v koncovce znamenala tak hubený rozdíl ve skóre. Následující tři zápasy v řadě si naše hra sedla. Obrana držela pevně, Petr neměl skoro co na práci, dobře jsme míče odebírali, dostupovali poctivě hráče soupeře, míč jsme soupeři půjčovali jen sporadicky a nevázla nám kombinace. Zakončení bylo také velmi efektivní a tak se narodily výhry 5:0, 2:0 a znovu 5:0. Tím jsme jasně ukázali, že když tenhle tým chce, tak kvalitu na hřišti má a dokáže jí přetavit i ve výsledek. V tom to celé je. Poslední zápas skupiny byl o tom, kdo zvítězí v základní skupině. A zde si myslím, že začal pozdější problém. Ustoupili jsme z naší aktivní hry a hráli čistě na remízu. Zezadu. Ano, ubránili jsme další nul i díky skvělému zákroku Petra na konci zápasu a sami mohli rozhodnout, měli jsme na to snad tři šance, ale nepodařilo se. Taková ta naše typická hanspaulská prezentace, kdy nechceme hlavně udělat chybu a poctivě to ubránit a třeba se trefit z brejku. Bohužel od tohoto zápasu jsme už na turnaji žádnou další branku nepřidali. Čím to bylo? V hlavách, v nohách nebo snad v tom, že jsme se, až moc báli neudělat chybu, abychom si nezkazili dojem? Nevím. Dle mého je na vině hlavně hlava a v ní jediná myšlenka neinkasovat a obava o výsledek, ze které pramenila opatrná hra s absencí větší útočné aktivity, která nás zdobila v prvních pěti zápasech. Nedáš li branku, nevyhraješ. Zbytečně jsme se zatáhli. Zejména v semifinálovém utkání to bylo neuvěřitelně patrné. Podpora útoku byla ta tam a bylo z toho tři vzadu a dva vepředu bez jakékoliv možnosti hrát s někým pod sebe. Jedinou větší šanci jsme si vypracovali po rohu, kdy trefil Volfino břevno. Přesně to, co nechceme ani v hansapulce. Bohužel to přišlo v ten nejhorší moment a tak se zápas semifinále přesunul do penalt, kde jsme prohráli 2:3. Do té doby jsme inkasovali pouze jednu branku ze hry a přesto jsme museli hrát o třetí místo. Trochu frustrace. V utkání o třetí místo pokračovala bohužel taková menší mizérie v mezihře, rozehrávce a aktivitě a tak jsme ho nakonec prohráli 0:2 a skončili na čtvrtém místě. Velkým plusem turnaje je fakt, že když se nebojíme hrát a nepřeháníme to s vytahováním se dopředu, ale hrajeme hlavou a mluvíme na sebe, tak jsme schopni přehrát kohokoliv a hra má vysokou kvalitu. Jakmile však v hlavě přepneme na úsporný režim se strachem o výsledek, pak se na naší hru jen těžko dívá. Pak ze hry zmizí kombinace, střelba a je to o nákopech a to hrát nechceme. Tým má vysokou kvalitu a je jen na nás jak s ní dokážeme naložit. Když budeme chtít, tak si to můžeme ve trojce rozdat o postup. Když se v hlavě spokojíme se záchranou, pak budeme hrát jednou tak a jednou jinak. Velmi příjemný turnaj bude mít pokračování a my na něm opět budeme. Teď nás čeká menší pauza a následuje letní liga, kde jsme ve své skupině jasným favoritem na výhru. Pojďme to tedy ukázat a zvednout si sebevědomí do začátku ligy!

Sestava na turnaji: Petr Adámek - Jan Kolařík - Ondřej Hašlar - David Dorničák - Martin Petružálek - Radek Zaoral - Michael Volf - Martin Adámek (c) - Michal Jaroš - Milan Mařík a Vašek Červenka jako nehrající trenér.

Statistiky hráčů na turnaji. Každý hráč odehrál sedm utkání.

Milan Mařík 5+4, Radek Zaoral 2+2, Martin Adámek 2+1, Michael Volf 1+2, Michal Jaroš 2+0, Jan Kolařík 0+2, Martin Petružálek 1+0, David Dorničák 1+0, Petr Adámek 1+0 a Ondřej Hašlar 0+1.

Výsledky ve skupině: Blaugranas 2:1, Okrouhlo 1:0, FC Díky Čau 5:0, Šakalíci 2:0, T-Mobile 5:0 a Tatra 04 0:0.

Semifinále: Okrouhlo 0:0, na penalty 2:3, zápas o 3. místo: Tatra 04 0:2

Vašek