4. kolo, Hosthunters - UTS Vršovice VET 1:2 (0:0)
Sestava: Petr Adámek - Jan Kolařík - Martin Petružálek - Jan Suchý - David Dorničák - Radek Zaoral - Michal Jaroš - Martin Adámek (c) - Jan Skála - Milan Mařík a Vašek Červenka.
Branka: Radek Zaoral
Asistence: Martin Adámek
Předem chci pogratulovat soupeři k výhře, protože si ji zasloužil a vyhrál zcela po právu. Naše hra dneska nebyla dobrá a je nutné si to říci. Sem tam je dobré dostat facku a uvědomit si chyby, kterých jsme se dneska dopustili. Mezi ty hlavní patří velmi nepřesná rozehrávka a absolutní prospání 45 minut zápasu. Pak to nemůže dopadnout jinak, než porážkou. První poločas jsme absolutně prospali. Naše rozehrávka byla žalostná, míče nenacházeli spoluhráče a když se to úplně nepovedlo, tak se nádherně namazalo soupeři do brejku. Kromě střely v první minutě jsme snad za celou první půli neměli přímé ohrožení branky. To je naprosto žalostná bilance. Za to soupeř se po celý zápas držel svojí hry a nám trvalo neskutečně dlouho, než jsme pochopili jak na ně, ale to už bylo pozdě. V první půli nám remízu zachránil především Petr, který pochytal i nemožné a držel čisté konto. Soupeř ho zasypal střelami, ale Petr držel. Vůbec jsme mu to neusnadnili. Byl pod neustálou palbou. Soupeř spoléhal na své dva rychlé hráče, kteří po získání míče podnikali smrtící brejky v rychlosti, které jsme nebyli schopni čelit. To byl holý fakt. Proto bylo nadevše důležité nekazit přechodové přihrávky, ale mi dělali přesný opak. Do druhé půle jsme vstoupili jako do té první a byli po zásluze potrestání. Ztratili jsme míč na půlce a ten se během pěti vteřin třepetal v naší síti. Dvě narážečky za sebou a střela. Naše obrana byla opět rozhozená. Posléze jsme hru trochu srovnali a vytvořili si šance, ale nic co by stálo za gól. Přišel trestný kop a bylo dva nula. Následně jako by nás polila živá voda a konečně jsme začali taky hrát fotbal s vysunutým presinkem. A šance začaly přicházet. Jenže jsme dali jen jednu. Raulik se krásně trefil po příhře od Áduse. Jenže to už bylo pozdě. Do konce chyběly dvě minuty. Prospali jsme 45 minut zápasu. Nedokázali reagovat na hru soupeře a sami mu to svými nepřesnostmi ulehčili. Nemohu se zbavit jednoho, bohužel smutného dojmu, že čím silnější sestava je, tím horší výkon podáme. Proč tomu tak je? To se neodvážím tvrdit. Pocit sebeuspokojení? Pocit toho, že jsme silní a tak nemůžeme prohrát? Nevím. Další fakt, který jsme po zápase s více lidmi probrali je ten, že deset hráčů do hry je moc. Nikdy nám to nefungovalo. Ale hrajeme zimní ligu a ta je především o rozehrání, proto tady počet řešit nebudeme. Ovšem na sezonu nadále platí maximálně 3 na lavičku. Prohráli jsme, veliká škoda. Rozehrané na první místo jsme to měli skvěle, ale nemáme to na svých kopačkách. Soupeř nás dohnal bodově a má lepší vzájemný zápas. Pokud tedy za týden vyhraje, vyhraje i skupinu. Nepřipomíná Vám to letní ligu? Jedno zaváhání a přišli jsme o prvenství. Tak za týden pro výhru, jinak to nevidím!
P.S. Dneska už měli všichni hráči (nepočítám Gazu) dres se svým jménem a číslem! Konečně!
P.S. 2 Musím to sem napsat. I přes prohru jsme se nehádali, to je super!
P.S. 3 Nejlepší okamžik zápasu. Skaldův trestný kop. Rána jako z děla, všichni sledují míč a ten se prudce odráží a trefuje Skaldu do hlavy, ten padá a dal si tak sám sobě knock out! Tohle nevymyslíš :-)
