8. kolo, Hosthunters - Smutný potapěči 6:11 (2:5)

Sestava: Petr Adámek - Jan Červenka - Jan Suchý - Jan Kolařík - David Dorničák - Ondřej Hašlar - Radek Zaoral - Martin Adámek (c) a Vašek Červenka. 

Branky: 3x Radek Zaoral, Vašek Červenka, Jan Červenka a Martin Adámek. 

Asistence: 3x Vašek Červenka a Jan Suchý. 

Včerejšek zkopíroval dva týdny starý zápas a bohužel jsme opět propadli. Je potřeba si tohle říci. Soupeř byl pohyblivější, každý jeden hráč od nich chtěl míč, jakmile ho dostal, měl možnost vybrat si komu dá, protože už měl v náběhu dva spoluhráče a jakmile byli jen trochu na dostřel brány tak pálili. A pálili dobře. Jedenáct obdržených branek je toho důkazem a spočítáme li tyčky, co zvonily za Petrem, tak je 11 branek ještě milosrdných. To je bohužel fakt. Jednoznačně propadáme v zápasech, kdy se soupeř dobře pohybuje a dává míč rychle od nohy. Na tuto hru nejsme schopni reagovat. Respektive jsme, ale to už je ve chvíli, kdy prohráváme o x branek a zápas už spěje k otevřené hře. To samé bylo včera. Během pěti minut prohráváme 0:2 a naprosto nestíháme přebírat hráče. Takový zmatek jako včera v první půli jsem od nás dlouho neviděl. To bylo špatné. Jenže i soupeř dělá chyby a ve chvíli, kdy snížíme na 1:2 tak si necháme okamžitě dát branku. Snad jediná, kterou Petr musí chytat. Nejde dostat gól na přední tyč z úhlu. Jinak Petr pochytal vše, co měl. A branky co dostal? Vše do prázdné branky, prakticky po vyšachování celé naší obrany. S tím nemůže nic dělat a chápu jeho frustraci. Vůbec mu to neděláme lehké. Nepomůže, jak bychom měli a mohli. Do zápasu jsme se ještě jednou vrátili při snížení na 2:4, ale to bylo asi tak vše. Následovala gólová smršť soupeře a naše další branka přišla, až na 3:7. Soupeř pak polevil v koncentraci, my nadále měli ve hře díry jako vrata a tak se zápas změnil v regulérní přestřelku, která se zastavila na 6:11. Toliko k zápasu. 

A teď to důležitější. 
1) Dvojka má svou kvalitu. Je nutno na ní aspoň trochu trénovat. To už je záležitostí každého jednoho z nás. Třeba je to můj pocit, ale to, že nestíháme, je tím, že zkrátka není adekvátní příprava. Fotbal hrajeme dlouho a tak každý ví, že proti klukům, kteří trénují, nemohu jít jen tak bez přípravy. Výsledkem pak je, několikrát se opakují situace, kdy se mohu/mám vracet, ale nemám na to sílu. Takže si pak vybírám, zda vůbec podpořím útok, protože se pak nestihnu vrátit nebo zůstanu stát vzadu, ale vepředu nebude, až jednoho hráče nikdo. Jedno souvisí s druhým…

2) Včera jsme si opět párkrát vjeli do vlasů, frustrace byl na některých vidět. Na jednu stranu je to samozřejmě špatně, tohle bychom si měli vyříkat o přestávce nebo po zápase, na druhou stranu je to ventilace toho, že to tomu dotyčnému není jedno a sere ho dostávat tolik branek. Ať už tak či onak, budeme si tohle vyříkávat po zápase a ne ve hře. Tím začnu u sebe. Ale mávnout nad tím rukou taky nelze, protože když dostaneme 5 branek jako přes kopírák, tak se musí najít příčina. V každém týmu, kdy se něco sere, se hledá příčina, v kabině, na tréninku nebo prostě u pivka v hospodě. Nejde to přejít a chyby opakovat do nekonečna.

3) Čekali jsme gólové příděly, je to vysoká liga, ale jsou nutné? Zeptejte se každý sám sebe, zda li jste nemohli udělat více. Každý musí začít u sebe. Já myslím, že tolik branek není nutných. Jde pouze o to, že za každého stavu se musí hrát na 100%. Jeden hraje za druhého. Nejde, aby se jeden vydal 110% a druhý se na to koukal. To je přeci nefér. Stačí udělat jeden krok navíc k míči, mít hráče na tělo a ne mu nechávat tři metry a pak ho honit. Uvažovat dopředu. A to tu jde. Prohrát ano, ale s hlavou nahoře a se svěšeným ocasem. Nelze to po čtvrté brance zabalit, dát hlavu dolů a vypouštět souboje. To je to, co mě vytáčí. Jak říkám, píšu tohle za sebe. Diskuzi se nebráním, ba naopak by měla nastat. Vezmu li naše první kolo s Břewnowem, tak tam každý lítal jako blázen a na zápas jsme mohli být pyšní. Včerejšek? To je o 100% horší. Proč? Nevěříte si? Není proč! V každého z Vás mám důvěru. Jste fotbalisti a vím to o Vás, jen se to pokusme prodat na tom hřišti v každé minutě zápasu. Pak odejdeme sice s prohrou, ale se vztyčenou hlavou.

4) Správně to včera viděli Gaza i Johny. Zkrátka nemáme přechodové hráče. Vepředu jsem já a za mnou mezera jak Afrika. Čtyři hráči vzadu a nikdo, kdo by to vzal na sebe, přešel jednoho, udělal prostor atd…Nahrávka jde na mě dopředu, ale kam dál? Když se nikdo nevysune, tak je těžké soupeře přečíslit, vytvořit si šance. Nejsem střelec, to je Majla. Já Vám to připravím, nahraji jako včera, ale potřebuji doplnit. Jako soupeř. Útočili ve čtyřech a bránili v pěti. Jak je to možné? To se pak naší obraně hraje těžko, když se na ní valí 4 borci a jejich nádherně, když tři brání jednoho. A opět jsme u bodu jedna. Obránci se nevytáhnou, protože pak zůstanou viset vepředu a je oheň na střeše. Není fyzička na návrat. Zraněný Mike, Skalda, Majla, Volfino v nedohledu asi a kdo tedy má hrát útok? Jen já, Raul a spoléhat na to, že se vytáhne Johny nebo Ádus. To je bohužel strašně málo. Ale taková je realita.

Hoďme ten včerejšek za hlavu. Prostě nás přehráli, o tom žádná! Soupeř hrál neskutečně efektivní přímočarý fotbal a byla radost na to koukat.

Za týden je zápas s velkým Z. Každý se sám přeberte v hlavě, co zlepšit u sebe, abychom za týden vyhráli. Tady jde o vše. Stále to ještě můžeme uhrát. Jde jen o to, jít tomu naproti. Hraje se 2x30 minut a tak tam necháme všechno. Tu hodinu (a to ani ne) týdně snad jsme schopni se vydat na maximum. JDEME DO TOHO!!!

Na příští týden si prosím nikdo nic neplánujte a nahlaste doma, že máte zápas. Není prostor (máme už jen 3 zápasy) na to nejít pokud nejsem zraněný nebo vážně nemocen. Je to dvojka a tak se prostě musíme s nějakou rýmou kousnout. Tak to prostě je.