5. kolo, Audi United FC 2:5 (2:2)
Sestava: Petr Adámek - Jan Červenka - Martin Petružálek - Jan Kolařík - Jan Skála - Radek Zaoral - Michal Jaroš - Vašek Červenka (c) a Milan Mařík.
Branky: Jan Červenka a Milan Mařík.
Asistence: Milan Mařík s Radek Zaoral.
Trvalo mi tentokrát déle, protože jsem si v hlavě přehrával, jak je možné ztratit takový zápas, ve kterém musíme bodovat. Bohužel se nám to nepovedlo a ve finále to znamená obrovskou komplikaci směrem k naší záchraně ve druhé lize, to si musíme přiznat. Soupeři, kteří nás čekají, nebudou žádný med (to tu není nikdo), mají velmi dobrá útok, a když to srovnáme s tím, jak strašně se mi nadřeme na branky, pak to nevypadá růžově. Ovšem my to nebalíme, ale pokusíme ve zbývajících šesti zápasech zachránit, co se dá. Nebude to lehké, ale pokusit se o to musíme! Výsledky tohoto kola také hrají proti nám. To ke shrnutí celkové situace.
K zápasu samotnému se mi moc vyjadřovat nechce. Tohle byl zkrátka soupeř, kterého musíme porazit, pokud chceme hrát důstojnou roli v této lize. První poločas byl jasně v naší režii. Zpočátku jsme výborně napadali, to jim dělalo obrovské problémy, skvěle jsme předskakovali hráče, odebírali míče a byli prakticky v tlaku. Jenže namísto toho, abychom z toho vedli 2:0 či 3:0 tak je skóre 0:0 a ještě ke všemu z první střely inkasujeme branku. Haluz střela a skončí v brance. Skvělé ovšem bylo, že jsme nepolevili a nadále napadali a výsledkem bylo rychlé otočení na 2:1. Pár kombinací na jeden dotek rozebere jakoukoliv obranu. A opět, na místo, abychom přidali další branky, tak opět zahazujeme šance a soupeř opět lehce z autu vyrovná. Tohle nás sráží dlouhodobě. Hrajeme dobře, máme střely, tlak, ale výsledkem není naše vedení, ba naopak je to buď remíza nebo dokonce prohráváme, protože inkasujeme strašně lacině a sami se strašně na branky strašně nadřeme a hlavně na ně potřebujeme strašně moc střel. Bohužel to je ten rozdíl, který dělá úspěch v této lize. Proměňování šancí. Zde soupeř, který prohrává i o tři branky je schopen to srovnat nebo otočit, ale nám se tohle dlouhodobě nedaří. Začátek druhé půle nás zastihl v podobném duchu jako ta první, ale dostavilo se dejavu v podobě zahozených šancí a pak…dostaneme branku přímo z rohu…2:3. Od té doby už jsme na hřišti nebyli. Hlavy dole, kombinace žádná, nakopávané a nepřesné míče, hádání se s rozhodčím a tím ztráta koncentrace, nedobírání hráčů…mohl bych pokračovat, ale proč. Každý to viděl. Mohli jsme se pokusit s tím ještě něco udělat, ale odpadli jsme. Nevěnovali jsme se výkonu, ale všemu okolo a to je špatně. Dvakrát jsme pak ztratili míč v přechodové fázi, dva brejky a bylo 2:5. Soupeř opět trestal prakticky ze všeho. Nerozumím tomu. Proč oni to dají a my ne? Nejsme horší fotbalisti, to ani omylem. Bohužel od branky na 2:3 jsem nás nepoznával. Tohle jsme nebyli my. Pojďme za každé situace hrát tak, abychom si na konci mohli říci, že jsme do toho dali vše. Prohrát se může, ale musí to mít svou kvalitu. Rychle pojďme na tenhle zápas zapomenout, nevrátíme to, měli jsme bodovat, to víme, ale nemáme nic, musíme tedy zabrat jinde!!
