6. kolo, Smutný potapěči 5:11 (2:4)
Sestava: Ondřej Hašlar – Martin Petružálek – Jan Červenka – David Dorničák – Radek Zaoral – Jan Skála – Michal jaroš a Vašek Červenka ©
Branky: 2x Michal Jaroš, Vašek Červenka, Jan Červenka a Jan Skála.
Asistence: 2x Vašek Červenka, Martin Petružálek a Jan Skála.
Není cesty zpět. Na minulost se dívat nebudeme a musíme hledět směrem k následujícím zápasům, které jsou zápasy pravdy a to bez debat! Čekají nás týmy Akta-Rez a Erko Kbely. Zde se bude lámat chleba. Oba dva týmy jsou bodově s námi nebo okolo nás, a pokud s nimi budeme schopni bodovat, pak máme šanci se udržet. Včerejšek byl ukázkou toho, jak v praxi vypadá využívat šance, vědět o sobě a použít fyzické síly jen tam, kde je to potřeba. Přesně takto hrál náš soupeř. Dopředu vždy na 100%, dozadu pomaleji. Jejich hra je založena na dlouhých pasech buď za obranu, kde se pak sklepává do druhé vlny nebo dlouhá po zemi proti noze, následně otočka nebo opět sklepnutí a následně střela. Neustále střílet, z každé pozice. A nese to svoje ovoce. Jakmile se soupeř rozběhl a začal rotovat na naší polovině a hrát z jedničky, tak jsme působili velmi bezradně. Dostali jsme 4 branky po naprosto totožné akci. Dlouhý míč dopředu, sklepnutí do druhé vlny, ten ihned křížem, kde nabíhá hráč a ten dává do prázdné. Jasně naučené automatické návyky. Hrají to poslepu a sakra jim to vychází. Naše hra snesla přísnější měřítko pouze v první půli, kdy jsme se drželi, měli jsme spoustu brankových příležitostí, ale co jsme nedokázali zahodit sami, to lapil skvěle chytající brankář soupeře, který vytahoval zákroky z říše snů. Minimálně tři nádherné střely chytil a zmařil další šance. V první půli jsme drželi krok. Ale shořeli jsme na koncovce jako v každém zápase. To co soupeř dává, my ne. To je alfa a omega všeho. Každý z nás spálil šanci, každý z nás udělal chybu, zásadní chybu nebo se nevrátil se svým hráčem. To je zase o fyzičce. Soupeř taky neoplýval nějakou úchvatnou fyzičkou, ale on jí nepotřebuje, oni si věří, že když branku dostanou tak jsou schopni dát dvě. Naopak jakmile nám ujede vlak, není možné ho chytit. To bychom museli dávat každou druhou šanci. A to se bohužel neděje. Po dobré první půli, kterou jsme prohráli o dvě branky, jsme na začátku druhé půle měli šanci snížit, nedali jsme a vzápětí jsme během dvou minut inkasovali třikrát!!! Ano, čtete správně. Co rozehrávce po obdržené brance, to ztráta míče a následně branka. Strašný. Najednou je to 2:7 a je po zápase. Opět pasáž zápasu, kdy nezvládáme, a je konec. Nakonec jsme si hezky zastříleli a výsledek byl 5:11. Neudrželi jsme nastavené tempo, nevyvarovali jsme se hloupých ztrát, nestačili se vracet a byli jsme potrestáni. Jak mi psal včera Psycho, no nic, jede se dál! A tak to přesně je! Jedeme dál!!! Chce to zlepšit koncentraci a začít dávat branky, výsledky se dostaví.
