7. kolo, Akta-Rez 2:6 (2:1)
Sestava: Ondřej Hašlar – Martin Petružálek – David Dorničák – Jan Červenka – Jan Skála – Radek Zaoral – Michal Jaroš – Vašek Červenka © a Milan Mařík.
Branky: Milan Mařík a Michal Jaroš.
Asistence: Ondřej Hašlar.
Žlutá karta: Martin Petružálek.
Vypadá to, že je vymalováno. Bohužel. Zápas o čtyři body jsme nezvládli a prakticky si tím na 90% zajistili sestup o patro níže. Do konce zbývají čtyři zápasy a my bychom museli vyhrát minimálně dva. Zda-li je to v našich silách, nechť si každý zodpoví sám. Nepropadal bych ovšem nějaké panice, někdo sestoupit musí, tak to prostě chodí. Konec soutěže bychom měli pojmout jako ideální možnost si zahrát dobrý fotbal a připravit se na trojku. Trošičku se zkonsolidovat, dát se do psychické pohody a zase získat sebevědomí do dalších sezon. Dvojka se těžká soutěž, nám k ní bohužel chybí to zásadní a to je fyzická kondice. Každý zápas je více méně o jednom a tom samém. První poločas hrajeme velmi dobře, se soupeřem držíme krok, někdy dokonce vedeme, a jakmile přijde druhá půle, tak se nám hra rozsype jako domeček z karet, začneme chybovat, kazíme a dostáváme jeden gól za druhým. Jakmile soupeř zápas otočí nebo odskočí na dvě branky, je prakticky po zápase, protože mi nemáme sil na tom, abychom s tím něco udělali. To je realita. Příkladem budiž včerejší zápas. Do dvacáté minuty jsme tahali za delší konec provazu. Hráli jsme vysoko, dobře dostupovali, soupeř chyboval, nemohl se dostat do tempa a my jsme naopak kombinaci zvládali, ale namísto toho, abychom dali tři čtyři branky a odskočili, tak jsme z toho opět dokázali urvat jen vedení 2:1 po poločase. Již posledních deset minut první půle nás soupeř zmáčkl a jen s vypětím všech sil jsme to přežili do půle. Zlom nastal ve chvíli, kdy soupeř změnil přístup k zápasu. Jak? Viděl, že to, s čím přišel do zápasu, ho k výhře nedovede a tak přitvrdil hru, začal se hádat, hru tím rozkouskoval, rozhodil naše temperamentnější hráče, kteří se začali hádat, a tím jsme absolutně vypadli z rytmu a do konce zápasu jsme ho nenašli. Soupeře to naopak nakoplo, začal sbírat veškeré odražené míče, vyhrávat souboje a to byl kámen úrazu. Začátek druhé půle byl jako z hororu. Deset minut jsme nebyli schopni se dostat z vlastní půlky, jen jsme nakopávali a odevzdávali míče. Mezihra nebyla, soupeř posílal jeden útok za druhým a byla otázka času, kdy se zápas zlomí. To nebylo možné udržet. Vyrovnání, následně branka na 2:3 a bylo vymalováno. Naše první střela ve druhé půli přišla tři minuty před koncem, do té doby jsme se jen bránili. Úplně jsme ve druhé půlce vyklidili pole, jen se bránili a bez fyzičky postupně přestali dobírat hráče, kteří toho využili. Soupeř nás ve druhé půli jednoznačně přehrál, on ze svého tlaku branky dal, my v první půli jen dvě. To dělá rozdíl. Zasloužená výhra soupeře. Teď je jen na nás, jak přistoupíme ke zbytku soutěže, já doufám, že se vší parádou a ještě nějaký bod uhrajeme. Jen musíme více u hry myslet a dokázat měnit tempo hry. Základem je střídat a točit rychle, netahat nohy po hřišti, když máme plnou lavičku a hlavně nekecat. Rozhodí to hru, jednotlivce a jak vidíte, nejsme pak schopni se vrátit zpět do zápasu. Je to už strašně psychicky náročné jít od prohry k prohře, ale pojďme to zlomit. Nikdo jiný to za nás neudělá!
