10. kolo HL, Hodkovičky United 2:3 (0:1)
Sestava: Ondřej Hašlar - David Dorničák - Jan Kolařík - Jan Suchý - Jan Červenka - Martin Adámek (c) - Vašek Červenka a Milan Mařík.
Branky: Jan Suchý a Milan Mařík.
Asistence: Vašek Červenka.
Jak pojmout dnešní hodnocení zápasu? Prohráli jsme o gól a nemáme nic. Jak se již stává tradicí, tak jsme neměli klasického brankáře a chytal hráč z pole. Tento post se dlouhodobě nedaří obsadit. Nic nám nebylo platné, že jsme ke konci soupeře mačkali, ale od vyrovnání v poslední vteřině nás dělilo pár centimetrů. Jenže tomu předcházelo několik pasáží zápasů, kdy se měnilo tempo hry. Bohužel v náš neprospěch. Začátek zápasu a řekněme tak prvních 15 minut první půle bylo zcela vyrovnané na obě dvě strany. Dobře jsme dostupovali, hlídali si náběhy a to samé soupeř nás. Střel bylo málo a změně skóre nic nenasvědčovalo. Pak ale celá první půle patřila soupeři. Z minuty na minutu jsme se ze hřiště vytratili, začali jsme vymýšlet šílené rozehrávky od branky a výsledkem byla obdržená branka. Nemám nic proti tomu, když se rozehrává po zemi a vytváří se postupný útok, ba naopak, ale když si toho soupeř všimne a začne nás presovat a stát u našich obránců, tak zvolím jinou variantu a nevystavuji se zbytečně tlaku při ztrátě míče v prostorech, kde to pokaždé smrdí gólem. Avšak obdržená branka je z jiného soudku. Jeden hráč spoléhá na druhého a ve finále protihráče nemá nikdo, střela a gól. Raději dva u jednoho, než nikdo. O poločase si řekneme, že budeme aktivnější směrem na soupeře, více u nich zase stát a nedáme jim ani metr zadarmo a výsledek? Pět minut druhé půle a prohráváme 0:3! Absolutní ztráta koncentrace. Branka z autu se nesmí stávat, na této úrovni prostě ne. Třetí branka padla po našem rohu, kdy nejsme schopni absolutně reagovat na změnu hry. Brankář chytí míč, dává dopředu a nikdo se nevrací. Nepochopitelné. Posléze s vědomím vedení 3:0 soupeř malinko ustoupil ze svého tempa a to byla voda na náš mlýn. Je naprosto skvělé, že se dokážeme vrátit do zápasů a to se stalo i teď. Vysunuli jsme pres a nutili soupeře k nakopávání a ten nám začal odevzdávat míče. Při dobrém dostupování a větší agresivitě jsme si začali vytvářet šance a dali na 1:3. Pak jsme donutili k chybě brankáře a snížili na 2:3. Následně jsme zahodili dvě tutovky na vyrovnání a v poslední vteřině trefili spojnici. Jenže to je honění výsledku na poslední chvíli. Někdy to vyjde a někdy ne. Soupeř ze svého tlaku v zápase dal tři branky a my jen dvě. To je alfa a omega všeho. Nemáme nic, ale stydět se nemusíme. Dali jsme do toho vše, ale pozdě. Teď si dáme 14 volno, nabereme síly a v posledním kole si to sami uhrajeme na hřišti. Sestupovat nehodláme!!!
