5. kolo HL, Huňáč PK 3:3 (2:2)
Sestava: Filip Kolár - Jan Červenka - David Dorničák - Jan Kolařík - Jan Suchý - Martin Adámek (c) - Michal Jaroš - Vašek Červenka a Milan Mařík.
Branky: Martin Adámek, Vašek Červenka a Jan Červenka.
Asistence: 2x Milan Mařík a Vašek Červenka.
Před pátým kolem přišla zpráva, že dojde k přerušení soutěže a to nejméně na 14 dní. Nebylo by nic lepšího, než ukořistit nějaké body a po pauze (skončí-li někdy) jít s větším klidem do následujících kol, které pro nás budou stěžejní a určí náš osud pro podzimní část. Narazili jsme však na velmi těžkého protivníka. Jednoho z aspirantů na postup do dvojky. Soupeř dvě pětky, fyzicky velmi dobře připravený, technicky taktéž a vzadu tvrdil muziku skvělý stoper. Byl všude. My taktéž v plné síle, tři na střídání a opět s Fílou v brance (děkujeme).
Vstup do zápasu byl z naší strany špatný. Velmi špatný. První chybou bylo, že jsme na hřiště šli v sestavě, kdy Adus musel hrát obránce a na lavičce zůstali tři kovaní obránci. Výsledkem toho byl zmatek na hřišti ve chvíli, kdy jsme začali střídat, protože v jednu chvíli tam nebyl skoro žádný obránce a v jednu chvíli naopak čtyři obránci najednou. Je to banalita, ale jak je vidět, je to hodně znát. Vliv na prvních patnáct minut to mělo, ale ne takový, abychom nebyli schopni zahrát daleko lépe. Těch patnáct minut byl jeden veliký kolotoč soupeře a chvílemi jsme nevěděli kam dříve skočit. Soupeř hrál na jeden dotek, hráči si rychle měnili pozice na hřiště a my jsme zkrátka nestíhali, to je fakt. Výsledkem bylo to, že jsme prohrávali 2:0, přičemž druhá branka byla naprosto zbytečná. Za každou cenu jsme se snažili uhrát situaci fotbalově a to se hrubě nepovedlo. V tu chvíli nás měl soupeř na lopatě, troufnu si říci, že kdyby přidal třetí branku, bylo by po zápase. To byl začátek.
Jenže pak jak když luskne, se hra srovnala. Přepnuli jsme do jiného módu, řekli si jasně, že je budeme bránit od půlky a na tělo. Žádný odstup na dva metry (zpracuj si a já tě pak budu honit), ale poctivě k němu. Začalo fungovat přebírání hráčů v prostoru, celé to bylo jen o mluvení. Soupeř najednou cítil, že už nemá tolik prostoru a při převzetí má na sobě hráče a musí hrát po většinou dozadu a nemá prostor se dostat blíže k naší brance. A začal chybovat. Míče jsme si poctivě vybojovali a začali ohrožovat branku soupeře. První branku jsme dali z nenápadné akce, Vašek dlouhým autem našel Aduse za obranou a ten snížil. To nám vlilo do žil ještě více krve a šli jsme do toho naplno. Soupeř samozřejmě nadále velmi dobře kombinoval, ale už ne tak nebezpečně. Chvíli před koncem první půle Majla dohrál souboj a přes dva hráče propasíroval míč k Vaškovi, který levačkou dal pod břevno a bylo vyrovnáno, poločas 2:2, soupeř byl dost opařený, tohle nečekal.
Druhá půle již byla vyrovnaná. Zde mohl jeden i druhý tým přetavit své šance ve vedoucí branku a získat si tak výhodu. Nadále jsme makali jako šrouby. Nikdo nic nevypustil, ani náznakem, tohle jsem opravdu u nás neviděl ani nepamatuji. Byli jsme na nich přilepení jako klíšťata a jim to dělalo veliké problémy. I jim začala docházet fyzická síla. Přihrávky již nebyly tak přesné, dost míčů ztratily a hlavně se museli taky dívat na to, aby sami neinkasovali. Jaký to obrat oproti začátku. Zhruba osm minut před koncem jsme měli možnost zahrávat volný kop a po přistrčení Majlika se trefil Johny, 3:2 pro nás. Neskutečná euforie. Od té chvíle jsme byli jak v transu, nedali jim metr zadarmo, bylo vidět, jak každý chce vyhrát, avšak tu samou možnost jako my, dostal soupeř dvě minuty před koncem. Volný kop rozehráli špatně, Mike skoro vypíchl míč, leč ten se odrazil k nim, střela, lehká teč Mikeho a gól, 3:3. V závěru mohl rozhodnout Gaza, ale netrefil branku po své sólo akci. I tak. Skvělé!
Co nám to ukázalo? 1) Je-li sestava se střídáním, tzn. 3 na střídání, pak jsme schopni ze sebe vydat maximum a výsledky přicházejí. 2) Máme to v sobě, fotbalisti jsme a jen je nutné to ze sebe dostat každý zápas, protože takhle rvát jsem se nás dlouho neviděl. 3) Hrajeme-li hlavou, neotevíráme prostor, neženeme se jak blázni do útoku, ale poctivě bráníme od půle a na chlapa s mluvením a přebíráním, pak je radost se na to dívat! Tak si zapamatujme a pojďme tak hrát pokaždé!
P.S. Dneska Raula nahradil Dave, na konci tam sjel rozhodčího a buďme rádi, že ho nevyloučil. A Majlik, který tahal čas tak, že nedovolil brankáři postavit si míč a následně mu ukopl o dva metry zpátky J I tak se pozná, že prostě chceme bodovat!
