5. kolo HL, Power WCC 4:4 (2:1)

Sestava: Ondřej Hašlar - Martin Petružálek - Jan Červenka - Jan Kolařík - David Dorničák - Michal Klíč - Jan Skála - Vašek Červenka (c) a Milan Mařík.

Branky: 2x Milan Mařík, Vašek Červenka a David Dorničák.

Asistence: 2x Vašek Červenka, Milan Mařík a Jan Skála.

Páté kolo a 4 body…není to málo, ale není to ani moc. Zatím nám to stačí na nesestupové pásmo, ale vzhledem k vyrovnanosti skupiny to za chvíli tak být nemusí. Zejména fakt, že jsme hráli zatím s týmy z druhé poloviny tabulky a nyní nás čeká vršek, není optimistický. Je však na nás, abychom se příslušnost ve čtvrté lize vykopali.

Tentokrát se sestava nelepila, ale dorazilo osm lidí do pole a brankář. Na protočení a nabírání sil tedy bylo dostatek lidí. Zápas se zprvu jevil jako neslaný nemastný. Nám to moc nešlo a soupeř i když byl více na míče, toho taky moc nevymyslel, leč se vždy nějak do šance prodral, ale netrefoval branku. Co nám však vycházelo, tak to byly brejky. I přesto, že jsme nebyli schopni soustavně si podržet míč, tak právě odebrání a rychlé zaútočení bylo naší devizou. Šli jsme do vedení 1:0 a následně přidali z další dobře vyřešené brejkové situace na 2:0. Vše nám hrálo do karet, jenže…

Pak jak když lusknete prsty a my jsme nebyli schopni ničeho. Pobíhali jsme po hřišti jako bychom se viděli poprvé. Vytvářeli jsme neskutečné díry v obraně, nefungovalo přebírání hráčů a soupeř se chopil svojí šance. Namísto abychom míč na chvíli podrželi a uklidnili vývoj zápasu, tak jsme bezhlavě míče odkopávali a nechali tak na sebe valit jeden útok za druhým. Naprosto blackout z naší strany. Nemohlo tedy nastat nic jiného, než že soupeř snížil a posléze i vyrovnal. V tu chvíli hlavy dole a žádná odezva. Jako bychom ani nechtěli a byli smířeni s tím, že buď nás soupeř dorazí nebo to nějak ukopeme. Tohle je špatně…Přeci máme nějaké zkušenosti, nehrajeme to rok, ale dlouhá léta a za každé situace je nějaké východisko. Nemůžeme 40 minut v zápase hrát s hlavou dole.

Soupeř do nás nadále bušil a když se k tomu přidali velmi laciné branky, především vinou neodhadnutí situace nebo špatným dostoupením, pak se stalo, že z vedení 2:0 bylo rázem 2:4 a bylo prakticky po zápase. Do konce chybělo něco kolem 12 minut. V tu chvíli se v nás cosi zlomilo a byli jsme to my, kdo opět začal hrát s míčem, vytvářel si šance a brankář soupeře měl co dělat, aby je hasil. Samozřejmě, že jsme otevírali zadní vrátka, ale další střela se za zády našeho brankáře již nedostala, naopak jsme snížili na 3:4 a vzápětí dokonce vyrovnali na 4:4. O chvilku později pak měl na noze rozhodnutí Johny, leč trefil brankáře, pak Majla, který minul střelou skrz nohy brankáře branku a pak ještě zvonilo břevno. V poslední vteřině nás naopak zachránila tyčka. Zápas Jekyll a Hyde. Dokážeme hrát naprosto fantasticky a vytvářet si šance, dávat góly a pak během minuty působíme jako parta nazdárků, co se vidí poprvé. Má na to někdo odpověď? Přeci se nemůžeme pokadit, když vedeme 2:0 a máme soupeře na lopatě. Musíme to urvat do výhry. Je vidět, že to jde, ale chce to makat na 100% po celý zápas. Ne, jen určité pasáže hry.

Můžeme si říci, že soupeře, které jsme doposud měli, bychom před třemi čtyřmi lety porazili rozdílem třídy, ale to už zkrátka neplatí. Je nám o dost let více, a proto musíme hrát hlavou, máme něco odkopáno. Věřím, že si potřebné body ještě uhrajeme. Ta kvalita tu je, jen je potřeba ji na hřišti ukázat. Come on boys!