10. kolo HL, Babočka Admirál FC A 3:5 (3:1)

Sestava: Petr Gabriel - Jan Červenka - Martin Petružálek - Jan Suchý - Jan Skála - Ondřej Kantor - Vašek Červenka a Michal Klíč (c). 

Branky: Vašek Červenka, Ondřej Kantor a Jan Skála. 

Asistence: Ondřej Kantor.

Předposlední zápas sezony byl další z klíčových zápasů konce roku. V tabulce to nemáme růžové a týmy za námi nás dohánějí. K jistotě stačil uhrát bod…

Se soupeřem jsme ještě neměli tu čest, ale od první minuty bylo jasné, že proti nám stojí rychlý tým, který točil skoro dvě pětky a neustále byl v tempu. V tomhle ohledu jsme mu neměli, jak konkurovat. Naše fyzické dispozice jsou s každým rokem horší, a proto se nabízí hrát to, co proti takovým soupeřům platí, tj. blok od půle a co nejvíce zahustit prostor. Jenže toho jaksi nejsme ani po x letech hraní fotbalu schopni. Základem pro tento způsob hry je stát co nejblíže svému hráči a atakovat ho hned na první dobrou, a ne ho nechat míč zpracovat a posléze mu ho chtít vzít. V tu chvíli si soupeř připraví pozice, rychle si narazí a už se to veze…Čekal bych od nás vzhledem k věku a zkušenostem, které máme za ta léta nahrané, že si toho budeme vědomi, ale stále nejsme. Nelze, aby to hráli dva tři lidi a ostatní ne, buď celý tým nebo to nikdy nemá šanci na úspěch.

Přesto jsme v první půli byli schopni se držet, ba co více, jsme to byli my, kdo dával branky. Šli jsme do vedení 1:0, zanedlouho poté jsme zvýšili na 2:0 a soupeř musel dobývat. Tlačil se do nás, střílel, byl stále v tempu, ale nebyl schopen se střelecky prosadit. A když to neudělá soupeř, tak mu to nabídneme my. Opět naprosto zbytečná chyba u autové čáry, kdy stačí míč zahrát na aut a jít do svého postavení…bohužel zbytečné kličky, ztráta míče, okamžitě situace dva na jednoho a snížení na 2:1. I tak jsme ale opět odskočili na 3:1 po krásném volném přímém kopu. Tím skončil poločas.

Vedeme o dvě branky a víme o co se hraje. O přestávce si řekneme, jak k tomu přistoupíme a netrvá to ani minutu a inkasujeme po autovém vhazování…k tomu už netřeba nic říkat. 3:2. V tu chvíli jsme naprosto vypadli z tempa. Všude jsme byli pozdě, nebyli jsme schopni udržet míč a soupeř na nás valil jeden útok za druhým. Jen s vypětím všech sil jsme odolávali. Opět jsme se ale střelil do vlastní nohy sami. Namísto dokopu od branky jsme zvolili neskutečně riskantní přechod přes střed, chybná nahrávka, opět dva na jednoho a bylo vyrovnáno. I to nás však stačilo. Za stavu 3:3 jsme se dostali do největší šance druhé půle, kdy jsme však dva sami před brankářem nebyli schopni dopravit míč do sítě a byli za to potrestáni. To, co soupeř dává, my zahazujeme. Dvě minuty před koncem došlo k narážečce, my se se soupeřem nechytli a bylo vymalováno, 3:4. Po kolikáté jsme tuto sezonu ztratili vedení o dvě branky…Přeci jen bychom tohle neměli dopouštět. Můžeme inkasovat, ale musíme být také schopni na to reagovat. Minimálně do remízy tyhle zápasy musíme umět dovést. Nemáme tedy nic a musíme se ukázat v posledním kole, kdy už opravdu půjde o vše. Nemáme jisté nic, bohužel…