10. kolo VET, SS Hábula 10:3 (0:2)
Sestava: Petr Gabriel – Jan Červenka – Jan Kolařík – Tomáš Papík – Lukáš Zahradníček – Jan Skála – Vašek Červenka © a Milan Mařík.
Branky: 3x Milan Mařík, 3x Lukáš Zahradníček, 2x Jan Skála, Vašek Červenka a Tomáš Papík.
Asistence: 3x Vašek Červenka, 2x Milan Mařík, 2x Lukáš Zahradníček, Jan Skála, Tomáš Papík a Jan Červenka.
Chtěl jsem naspat o našem postupu po dvou posledních kolech, ale osud tomu tak nechtěl, a tak se poslední kolo hrát nebude. Je to škoda, docela jsem se těšil na to změřit síly s druhým týmem naší skupiny a zjistit tak, zda bylo vůbec reálné, aby uvažovali na úkor nás o postupu. To nám však může být jedno, postoupili jsme opět o patro výše a opět bez ztráty kytičky. Před sezonou o nás psali jako o černém koni skupiny, a to jsme do puntíku splnili. Jedenáct zápasů, jedenáct výher se skóre 73:17 je impozantní výsledek. Dáme-li to do průměru i s předchozí sezonou, tak zatím je to taková malá pohádka, která v sobě nese dvacet výher v řadě se skóre 164:28 a průměrem 8,2 branky na zápas. To jsou neskutečná čísla. Co s námi udělá první zaváhání, to je otázka, ale na tu zatím není odpověď.
Shrnu tedy pouze zápas, který jsme odehráli na Tempu s předposledním týmem tabulky. Zde nebylo co řešit, chceme-li výše, musíme vyhrát. Nám však tyhle zápasy ze začátku nějak nejdou. Zda je příčinou to, že se přizpůsobíme týmu, který proti nám hraje, zda je příčinou podcenění z naší strany či snad jen pomalejší rozjezd do zápasu je otázka, na kterou si každý musí odpovědět sám. Po celý zápas, a tudíž i v první půli jsme byli lepší ve všech herních činnostech, které fotbal nabízí. Jediné, co tomu chybělo bylo lepší zakončení z naší strany. To, co jsme v první půli byli schopni nedat, bylo až alarmující. Uchylovali jsme se tedy ke krizovým řešením, kterými byly střely z veliké dálky, které však k úspěchu vést nemohly. Když se k tomu přidalo i zaváhání v obranné fázi, pak nám soupeř nemilosrdně trestal a o poločase vedl 2:0. Prohrávat o dvě branky a mít před sebou jen poločas…
Nikdo však nepochyboval o naší síle a o tom, že jsme schopni to otočit. Okamžitě s hvizdem druhé půle začal náš nápor a ihned přišla branka na 1:2, jenže s ní přišla i chyba po rozehrávce a soupeř opět trestal, 1:3. Od této chvíle však na hřišti už bylo jen jedno mužstvo a tím jsme byli my. Dozadu už jsme chybu neudělali a dopředu jsme rozjeli tlak, který v sobě nesl snížení na 2:3 a do zápasu nás paradoxně dostala chyba soupeře, který vlastním gólem zápas srovnal. Tam se to zlomilo. Ihned jsme přidali další branku a poprvé v zápase vedli. Soupeř se snažil, ale další branka mu vzala veškerou naději na výsledek a od té chvíle už jen inkasoval. Konečné číslo na naší straně se zastavilo na deseti pěkných kusech. Vypadá to trochu komicky, když se někdo podívá, že poločas byl 0:2 a konečný výsledek 10:3. Po ztrátě druhého týmu tabulky tak nebylo o našem postupu pochyb.
Sezona se nám povedla, každý přispěl svým dílem. Jdeme o patro výše a tam už to zase bude a malinko těžší. Nesmíme tedy usnout na vavřínech a nadále musíme chtít každý zápas vyhrát. Ve dvojce už jsme byli, jedničku jsme však nikdy nehráli. To je jasný cíl pro podzimní část.
