Kbelské vosy B 3:3 (2:2), 10. kolo HL

Sestava: Petr Gabriel – David Dorničák – Jan Červenka – Lukáš Zahradníček – Jan Suchý – Jan Skála – Martin Adámek © a Vašek Červenka.

Branky: Jan Červenka, Jan Skála a Jan Suchý.

Asistence: David Dorničák a Jan Červenka.

Předposlední kolo a stále nic jistého. Náskok tu na sestupové pozice sice je, ale výsledky mohou zase vším zamíchat. Vítr nás tentokrát zavál do Běchovic, na to lepší ze dvou hřišť, které tam jsou. Do hry nakonec solidní počet lidí, 5+2. Soupeř s deseti body v naprostém klidu, nehrající již o nic.

Začátek z naší strany byl velmi neurovnaný. Nebyli jsme schopni na hřišti pobírat prostory, ze kterých hrozí bezprostřední nebezpečí a byli jsme za to potrestáni. A to hned dvakrát. Soupeř nás načapal v nedbalkách při přebírání a po rychlé kombinaci šel do vedení. My jsme však varování nevzali v potaz a neuběhla snad ani minuta a situace se opakovala a opět s přesným zakončením, 0:2. Naštěstí jsme se ihned zase dostali do hry, když jsme díky Johnymu, který si naběhl na křídlo, vystřelil a pak si i svou střelu dorazil, snížili na 1:2. Od té chvíle napíšu, že jsme byli jasně lepší. Zjevně musíme vždy dostat nějaké ko, abychom pochopili, že jezdit se má od první minuty. Od branky na 1:2 jsme převzali iniciativu a byli daleko častěji na míči, soupeře jsme začali dostupovat, dobře jsme jim ničili rozehrávku již u brankáře a tím si dělali prostor pro naše šance. Přišly, ale s drtivou většinou jsme bohužel pro nás naložili ne špatně, ale řekl bych spíše neefektivně. Střely pokryl jejich brankář a vyloženou tutovku do prázdné branky spálil Skalda. Nakonec však přeci jen přišlo vyrovnání, když záchvěv geniality ukázal Dave, který krásně předskočil hráče, ťuknul si míč před sebe a nádhernou kolmicí oslovil Skaldu, který vyrovnal na 2:2. Opět jsme, jako již poněkolikáté, tento podzim dokázali smazat manko.

Druhý poločas už byl čistě v naší režii. Míč jsme měli pod kontrolou a jelikož jsme poznali, kudy vede cestička k jejich brance, praktikovali jsme to velmi často a vycházelo to. Seběhnout doprostřed, dostat míč, do lajny a střelba. Jenže ta střelba…k naší veliké smůle jsme zahodili tolik šancí, že by to stačilo na dva tři zápasy. Jen ve druhém poločase jsme trefili čtyřikrát tyčku, dvakrát minuli zcela odkrytou branku, třikrát byli v tváří v tvář brankáři a nespočet střel jejich brankář chytil, ani podle mě nevěděl jak, ale chytil. Muž zápasu, jednoznačně. I samotný soupeř po zápase řekl, že vyhrát jsme si zasloužili, ale nedáváš-li branky, tak nevyhraješ. A tak přišlo to, co tak obvykle musí přijít. Dopředu na jedničku s hvězdičkou, dozadu to taky jde, ale v té euforii šancí a tlaku se vzadu vyskytla okýnka a soupeř je potrestal. Druhá jeho střela na branku ve druhé půli a bylo 2:3. Nepokrytý roh. Naštěstí jsme dosáhli na bod, protože prohrát by bylo nespravedlivé. Skákající míč soupeřův hráč naprosto ignoroval, že prý nevidí proti slunci, Johny bez atakování ho bez váhání poslal dopředu, kde stál Gaza a ten vyrovnal na konečných 3:3. Výkon od druhé obdržené branky byl super. Šancí na tři zápasy…Výhra měla být, ale důležitý je pocit ze hry a ta byla skvělá. Teď už by to teoreticky stačit mělo…ale já raději nic počítat nebudu :-)

P.S. Tentokrát ho dám Gábovi. Dobře nás podporuje v rozehrávce, rozděluje míče a má super dlouhé pasy, ale Gábo, do kliček se nepouštěj :-)