7.kolo, Hosthunters - Debakl FC 3:4 (3:1)

Sestava: Petr Adámek - Ondřej Hašlar - David Dorničák - Jan Kolařík - Jan Skála - Martin Adámek (c), Milan Mařík a Vašek Červenka. 

Branky: Vašek Červenka, Milan Mařík (Jan Skála) a Martin Adámek (David Dorničák).

Včera jsem neměl sílu ani touhu něco psát. Nějak jsem se nemohl smířit s tím, že jsme odešli bez bodu. Proto jsem ihned po zápase vzal tašku a šel to rozdýchat k autu. Než jsem přijel domů, tak to ze mě malinko vyprchalo, ale stejně si lámu hlavu, proč jsme to včera neuhráli aspoň na ten jeden bod? Jedno fotbalové „moudro“ říká, že kdo dá více branek, tak vyhraje. S tím se dá souhlasit, že jo :-) Včera to z naší strany nebyl špatný zápas. Nebyla to taky ani žádná hitparáda fotbalové zábavy a umu, ale hra z naší strany byla účelná, měla hlavu a patu a konečně se povedlo plnit to, co jsme si řekli. Takhle to zní velice hezky, jenže to jsem někde ve 40. minutě zápasu a pak…temno. Přestali jsme na hřišti existovat, co se týče útočné činnosti, vyklidili pole a stáhli se hluboko ke své brance. Co bylo pak? Tak si to shrneme od začátku. Pokyny pro zápas zněly asi takto: vzadu postavíme blok, hrajeme od půle, nebudeme se s nimi honit, a když získáme míč, tak se ho nebudeme ihned zbavovat, ale zkusíme postupným útokem nebo rychlým přechodem si vytvářet šance. A to se také v první půli do puntíku dělo. Vzadu jsme si to pohlídali, a co prošlo, to pochytal Petr. To, že měl soupeř víc míč na kopačkách, bylo jasně dáno tím, že jsme ho zkrátka nechtěli presovat, ale nechali jsme ho hrát a včasným přístupem jsme mu odebírali míč na naší polovině a dokázali celkem solidně hrozit z brejků. To znamenalo, že jsme vedli 1:0. Pak jsme ovšem vyrobili hrubku, která se zkrátka nesmí stávat, ale opakuje se každý zápas (hráč má míč vzadu a místo toho, aby zhodnotil situaci tak, že nemá komu a zahrál míč k lajně, případně prostě do autu, tak se ho snaží za každou cenu hrát přes střed a výsledek je vždy katastrofální, bohužel…nedělejme to už!) a soupeř zcela bez vlastního přičinění vyrovnal na 1:1. Naprosto darovaná branka. To nás ovšem nepoložilo, ba naopak. Nadále jsme si plnili svoje a výsledkem byla druhá branka, která byla neméně pěkná jako ta první. Zkrátka buď rychlá klička, střela nebo krásná kolmice a zakončení do prázdné, 2:1. Když jsme chvíli před koncem první půle odskočili na 3:1, tak jsme měli vše ve svých nohách. Ovšem u nás to dneska nebylo o nohách. Ty sloužily dobře, ale v hlavě a je to celou sezonu v hlavě. Když prohráváme, tak nejsme schopni přepnout na modul „jdu si za vyrovnáním“ a naopak, když vedeme, tak se v hlavě zapne modul „zvládneme to dohrát na výhru?“. A to je problém. Naprosto jsme se z vedení posrali, pánové. A teď navazuji na větu o pár řádek výše, co bylo pak? Vyklidili jsme pole a nepochopitelně se stáhli, až k vlastnímu velkému vápnu. To se dělo chvíli ještě v půli první a o přestávce jsme na to upozorňovali, že je rozdíl hrát obranu od půle a hrát obranu od vápna. Přeci jen dát soupeři dvacet metrů zadarmo a nechat ho bez atakování dojít, až k vápnu se pak těžko brání. Bohužel jsme to ale dopustili. Ale branky na 3:2 a na 3:3 nepramenily z tohoto, až prešovského betonu, ale z naší klasiky. To znamená, že náš brejk končí nepřesnou přihrávkou, načež nejsme schopni se stáhnout rychle za míč a do dvaceti vteřin soupeř tu samou situaci na naší straně vyřeší brankou. Dvakrát to samé. Lze říci, že když jdeme do přečíslení ve třech na dva jejich nebo jednoho, pak není nutné, aby hráče nalevo nebo napravo doplňoval ještě jeden hráč, který se má v takové situaci zastavit, čekat na zpětnou nebo prostě jen pohlídat prostor pro případ, že se právě něco nepovede. To je ale o přemýšlení v daný moment. Takže jsme prakticky soupeři darovali vyrovnání, protože nebýt těchto pokažených brejků, pak se do naší obrany dostával těžko a Petr chytal spolehlivě. Bohužel tyhle dvě branky z naší hry udělali ještě větší strach o výsledek a pak muselo přijít to, o co si naše, až příliš zalezlá obrana koledovala. Hráč jde zadarmo, až naše vápno, rychlá klička doprava a střela, 3:4. Na nějaký ten „tlak“ jsme se zmohli, až posledních pět minut, ale branku nedali. Druhá půle je pro mě jedna veliká otázka, protože jsme jí nezvládli v hlavě. Přestali jsme hrát účelný fotbal z té první a zalezli až příliš ke své brance a spoléhali na to, že to odkopeme. Vždyť jsme prakticky neměli skoro žádnou šanci ve druhé půlce. Mrzí mě to a určitě i každého z Vás, ale takový je fotbal. 70% výkonu je hlava. Za naší hru se nestydím, hráli jsme účelně a na body jsme měli určitě! Ze sedmi zápasů jsme šestkrát hráli zcela vyrovnanou partii. To o něčem svědčí. Teď před sebou máme čtyři zápasy, ve hře je osm bodů a již není čas na žádné zkoušení. Musíme už zkrátka bodovat. Být jako hladové šelmy a jít si pro body, ale ne jak blázni, ale chytře jako včera a poučit se z toho. Když se vede, nezalézt až tak moc, ale nadále se aktivně snažit soupeři hru znepříjemnit. Na záchranu pánové bude potřeba minimálně dvakrát bodovat za plný počet a soupeři hratelní jsou. To nejtěžší máme za sebou. Takže každý další zápas by to chtělo plnou sestavu a jít se poprat o výsledek!