19.kolo, Hosthunters - Čechie SK 5:3 (1:2)
Sestava: Martin Židlický – Jan Skála – Martin Adámek © - Radek Zaoral – Michal Jaroš – Milan Mařík a Vašek Červenka.
Branky: Michal Jaroš (Milan Mařík), Radek Zaoral , Radek Zaoral (Martin Adámek), Milan Mařík a Jan Skála (Radek Zaoral).
Zápas pravdy, zápas vůle, zápas mysli a hlavy proti soupeři, který nemůže ani nahoru ani dolů a může hrát v klidu s pocitem, že za rok si tuto soutěž zahraje opět. My jsme na tom jinak. Jsme namočení v sestupu jako nikdy předtím a více než předváděná hra, nás momentálně musí zajímat sbírání bodů a to za jakoukoliv cenu, tedy i kdyby se na to nedalo dívat, ale hra splnila svůj účel. Co jsme předtím poztráceli, už nedoženeme a ve hře bylo před tímto zápasem ještě 12 bodů a my se musíme pokusit jich uhrát aspoň 9, v nejlepším případě 12, ale snad postačí i těch 6 třeba. Krůček po krůčku. Cesta nás včera zavedla na „betonový plácek“ do Střešovic. Jestli je Astra hrozná, tak tohle je ještě o level níže. Tvrdý povrch, který strašně klouže a dává to všem klubům v těle znát. Na zápas se sešla nejlepší možná sestava na futsal, kterou jsme schopni momentálně poskládat. Taktika byla jasná. Neblbnout, zahustit střed a hlavně si držet svoje hráče. Prvních pět minut bylo zcela jasně v naší režii. Prakticky jsme soupeři nepůjčili míč a vsítili také úvodní branku, následně však tři šance spálili a jak už to tak bývá, tak jsme za to byli jako vždy potrestání a to opět takovým gólem, který Vám chvíli hlava nebere, ale říkáte si, že se to prostě stává. Střela prakticky z nulového úhlu na přední tyč…Poté naše hra upadla a byl to soupeř, kdo držel míč a vytvářel si šance, ovšem nakládal s nimi jako my nebo zasáhl Marty. My jsme sem tam sporadicky vystřelili. Soupeř však i přesto ze svého „tlaku“ dokázal vsítit branku a bylo opět na nás, abychom dotahovali. Branka opět zbytečná, namísto z jedné hrajeme se zpracováním, přijde ztráta a brejk. Letos nám to ale vůbec nejde. Do přestávky ještě Skalda nádhernou střelou málem přelomil tyč, ale opět nic. To už se Vám do hlavy začíná vkrádat zlý červotoč, že to zase i přes dobrý výkon nezvládneme a že nemáme ani to pokakané štěstí. Ovšem jak začala půle první, tak začala i půle druhá. Tedy naším tlakem, z čehož resultoval přímý volný kop a Raulik ho uklidil do sítě, 2:2. Poté se hra přelévala ze strany na stranu, až přišla situace, kdy pomezní rozhodčí mával faul na Majlu, hlavní na to nereagoval, soupeř nás dokonale přečíslil a dal na 3:2. Posléze Majla spustil kulomet nadávek na hlavního, který byl však mírný a dal mu jen žlutou kartu. Také jsem nechápal k čemu tedy ten pomezní na hřišti je, když ve finále je na hlavním, aby si to vyložil podle svého. Když se horké hlavy uklidnily, tak se Majla sportovně hlavnímu omluvil a poté i týmu takže vše v pořádku. Někdy to ve Vás bouchne a naše výsledky tomu docela nahrávají. Popravdě jsem to čekal dříve. Jenže právě tento moment v nás spustil jakousi touhu jim ukázat, že tímhle gólem nevyhrají, přidali jsme na důrazu a vydali ze sebe maximum. Odměnou byla branka na 3:3, po krásné kombinační akci. Následně ani ne minutu poté padl Majlův gól na 4:3, na který už soupeř neodpověděl, naopak jsme to byli ještě jednou my, když jsme završili obrat na 5:3. Bojovnost, touha to vyhrát a zápal nás dovedli k výhře. Sem tam velmi povedená akce, dobrá střela a hlavně o malinko lepší bránění, tedy jen tři inkasované branky. Ano, s tím už se dá vyhrávat, s deseti ne. Není to žádné labutí jezero jako před dvěma lety, je to těžkopádné, chvílema bez pohybu a s horším dostupováním soupeřů, ale i tak se to dá ubojovat a vyhrát! Jen se musí chtít. Konečně jsem měl lepší večer a i vstávání s pocitem tří bodů je hezčí. Jak řekl brácha po zápase. Začínáme být tým fotříků a je to vidět :-) Ale i tak umíme hrát velmi pěkný fotbal! Tak ¼ úkolu máme za sebou.
