U.G.A.R. 2:4 (0:2), 3.kolo HL
Sestava: Petr Gabriel – Martin Petružálek – Jan Červenka – Jan Kolařík - David Dorničák – Michal Klíč – Ondřej Kantor a Vašek Červenka ©.
Branky: Ondřej Kantor a Martin Petružálek (pen).
Asistence: Martin Petružálek.
ŽK: David Dorničák a Martin Petružálek.
Zápas nám nabídl klasické páteční nervy se skládáním sestavy. Na poslední chvíli se podařilo sehnat Michala Klíče a Ondra také dorazil. Oba hráči jsou však z těch, kteří před sezonou nebyli mezi těmi, kteří se hlásili pro hraní hanspaulky. Pouze přislíbili pomoc v případě, že nás bude málo, a to se už druhý zápas po sobě stalo. Bude potřeba v tomto ohledu zapracovat a na zápasy chodit v dostatečném počtu, protože soutěž je více než hratelná a sami se nominací k zápasům připravujeme o dostatek fyzické síly a vyváženosti řad, z čehož pak pramení zbytečné ztráty bodů, i když tato je první, a proto z toho nebudeme dělat vědu.
Zápas nabídl to, co se dalo očekávat vzhledem k faktu, že drtivá většina mužstva byla defenzivního složení. Nikdo po těch klucích nechce, aby tvořili hru nebo hráli útočníky, protože to ve svém životě nehráli a jejich komfortní zóna je v jiném prostoru hřiště. Nejvýrazněji je to vidět u Macina, který má momentálně formu jako hrom. Jeho hra je založena na kvalitním odebrání míče na naší polovině a následném podpoření útoku, kdy očekává nahrávku od spoluhráčů, kteří se mají starat o útok, ale ti nejsou, respektive je jich málo. Pak se musí Máčo sám vytahovat dopředu a přebrat roli nahrávače či tvořiče, a to mu není vlastní. Tím klesne i jeho přínos pro tým a projeví se to na celé hře. Jedno je spojené s druhým. To, že nakonec dáme dohromady sedm lidí neznamená, že se sešla sestava, která je schopna kombinačně soupeře přehrát, ale těch sedm lidí zajistí pouze to, že se jednotlivci neutaví a předejde se tím zraněním. S kvalitou to nemá co dělat. Musíme mít vždy na hřišti balanc, aby bylo zajištěno, že obránci si odvedou svoje, odevzdají na přechodové hráče a ti zase budou mít s kým hrát v útoku a útok bude očekávat podporu zezadu, protože na to bude síla. Takhle je v tom jeden veliký guláš a výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Soupeř byl k poražení, jenže to jsou kdyby. Nepovedlo se. Dlouho jsme je drželi na distanc od své branky, ale byla otázka, jak dlouho to bude trvat, protože sami jsme dopředu moc nebezpeční nebyli. Právě v té druhé polovině hřiště chyběla kvalita a podpora ve finální fázi. Většinou jsme se dopředu dostali maximálně ve třech lidech, protože zbytek raději hlídal vlastní polovinu. V takovém zápase pak rozhodují drobné chyby a ty jsme udělaly my. Dvakrát nedohraný souboj a dvakrát přesné zakončení soupeře a poločas byl 0:2.
Druhá půle byla o poznání živější, jak z naší strany, tak z té soupeřovi. Jak narůstaly minuty, tak narůstala i nervozita a začalo se to hádat. Vyústěním toho všeho byla červená karta na straně soupeře, ale ta přišla příliš pozdě, než abychom mohli vyrovnat. Na naší straně se žlutil Dave a Johny. Kolem desáté minuty druhé půle se nám podařilo snížit na 1:2, když Macino uvolnil Kantyho a ten propálil vše, co bylo před ním. Jenže pak došlo k dvojitému otočení autu v náš neprospěch, soupeř se otočil a velmi přesně trefil, 1:3. Pak už to bylo nahoru a dolů. Nejprve soupeř na 1:4 a pak Macino z penalty na 2:4. První prohra je na světě, ale nemusela být. Celá tahle skupina je v pohodě hratelná někde uprostřed tabulky či ještě výše, ale to abychom tam byli je jen na nás a na tom, jak k zápasům přistoupíme. Je nutné se scházet, bez toho to lepší nebude. Díky dopředu.
