Zkama FC 2:3 (1:2), 4. kolo HL
Sestava: Petr Gabriel – Martin Petružálek – Jan Červenka – David Dorničák – Jan Kolařík – Jan Skála – Lukáš Zahradníček – Martin Adámek a Vašek Červenka ©
Branky: 2x Jan Červenka
Asistence: Vašek Červenka
Čtvrté kolo a bilance 2-0-2. Hrajeme velmi těsné zápasy, vždy je to o gól, jednou o dva. Dvakrát jsme tahali za kratší konec provazu my. Stalo se tak i tento týden.
Zápas, jakož i sestava se naprosto liší od zápasů hraných zkraje týdne. V pátečních zápasech je to spíše boj než fotbal. Logicky je to dáno složením kádru pro dané zápasy. Podíváme-li se nahoru na sestavu, pak uvidíme, že hráčů, kteří by se měli starat o kombinaci či zakončení je tam málo. Z toho se pak odvíjí celkový herní projev, který v zápase máme. Nejinak tomu bylo i teď. Po většinu zápasu je z naší strany praktikován fotbal, který spočívá v nakopnutém míči na někoho dopředu, ten se o něj musí porvat, čekat na doplnění (to buď přijde nebo nikoliv) či případně musí vzít zodpovědnost na sebe a něco sám vymyslet. Z toho plyne i málo branek, které dáváme. V každém zápase jsme sice dali dvě branky, ale to v malém fotbale většinou stačí při nejlepším na remízu.
Co se nám daří, je forma zhuštěné obrany. Hrajeme přesně to, co pak proti nám hrají soupeři ve veteránech. Dostupujeme, hrajeme od půlky, zahustíme prostor a soupeř hledá skulinu, kudy k nám projít. Pokud si dokážeme hlídat prostory, dobře předávat hráče, pak to každému soupeři nevoní a je rád za pár střel na branku. Podmínkou takového stylu vedení zápasu je to, že se nesmíme dopouštět fatálních chyb. Drobná chyba v přebrání nebo nedoběhnutí hráče je jasná, to se stane vždycky, ale ty velké chyby přicházet nesmí. Víme-li, že branek nedáváme moc, pak musíme jakoliv eliminovat možnost, abychom sami soupeři branky darovali. A to byl případ tohoto zápasu.
Soupeř byl jednoznačně aktivnější. Dobře běhal, rozehrával většinou s pomocí brankáře, ale „naše zeď“ dlouho držela. Ke střele se soupeř dostal, ale ne z pozic, kde by smrdělo brankou. My jsme čekali na brejk nebo na chybu. Tu jsme ale udělali my. Dlouhý míč, Gába si zařval, Psycho se zastavil, míč však nebyl tak rychlý, jak oba předpokládali, hráč soupeře oběhl Psycha, dostal se k míči a zakončil, 0:1. Chvíli poté jsme si vypili doušek „vlastní smrti“ podruhé. Aut soupeře, Macino chtěl hrát hrudí na Gábu, ten ovšem byl o kousek dále a míč skončil v brance, 0:2. Hledáte tam někde, že by soupeř při vedení 0:2 musel sám vyvinout nějakou kloudnou akci? Správně, nemusel, a to je to zásadní, co takové zápasy rozhoduje. Nesložili jsme zbraně a do poločasu jsme ještě snížili. Po faulu se krásně z přímého kopu trefil Johny, 1:2. Druhá půle byla plná bojovnosti na obou stranách, lehce vyhecované, ale v rámci pravidel. Bohužel jsme dostali branku na 1:3, když jsme si nepohlídali přihrávku na střed. Opět jsme to nezabalili a využili chybu soupeře, kdy Vašek vypíchl míč a Johny ho uklidil do sítě, 2:3. Vyrovnat jsme mohli minutu před koncem. Macino krásně sklepl hlavou pro Vaška, ale ten z blízkosti nechal vyniknout soupeřova brankáře. To se prostě musí dávat Václave!!!
P.S. Rozmohl se nám tady takový nešvar u obránců. Sledování letícího míče bez jakékoliv snahy ho hrát. Chybí už jen mu zamávat nebo si ho při tom letu vyfotit
