4077 Ducks 2:2 (0:1), 6. kolo HL

Sestava: Petr Gabriel – Jan Červenka – Jan Kolařík – Jan Suchý – Lukáš Zahradníček – David Dorničák – Martin Adámek © a Vašek Červenka.

Branky: David Dorničák a Martin Adámek.

Asistence: Martin Adámek a Lukáš Zahradníček.

ŽK: Jan Kolařík.

Nacházíme se v půlce sezony a ta naprosto přesně kopíruje tu minulou. Skvostný začátek soutěže, kdy nasbíráme body a nyní klasický prostřední umíráček, kdy horko těžko vydolujeme bod s tím, že vše zase bude nahánět ke konci. Přesně takhle to bylo na jaře. Díky třem prohrám v řadě jsme se dostali do pásma sestupu a každý bod má tedy nyní cenu zlata. Musíme bodovat ještě v minimálně třech zápasech z pěti. Zejména tedy s týmy, se kterými si to přímo rozdáme o spodek a střed tabulky. Tak se situace vyvinula…

Los nás zavál do Záběhlic a tam se hraje příjemně. Hřiště tak akorát, ideální na poziční hru a rychlý přechod do útoku. Soupeř v plné síle, nažhavený si na nás udělat body, to bylo patrné od první minuty. Jenže nám zkrátka funguje zahustit prostor a nechat je hrát dlouhé míče, které proti nám většinou nefungují. Pokud soupeře necháme jít do postupné kombinace, pak se problém dostaví. Zápas byl po celou dobu vyrovnaný, na vyložené šance si dovolím tvrdit jsme vyhráli. Co nás ovšem velmi trápí jsou naše neskutečné přešlapy, které nás dostávají ze hry. Dostáváme branky, kterým je možné zabránit, ale my to neuděláme. První branka byla velmi jednoduchá. Soupeř vezme míč a přejde s ním třicet metrů, a když se dostane na dostřel, není mu v tom bráněno, bum a prohráváme, 0:1. Tam musí přijít tělo, rozhození takového hráče, aby nebyl schopen zakončit a musel volit pro něj nelehké řešení. Bohužel. Druhá branka byla ještě více kurióznější. Opět a letos snad už potřetí, necháme skákat míč, od kterého jsme metr a jen se na něj tak díváme, nereflektujeme, že tam běží hráč soupeře a doufáme, že to nestihne nebo, že se stane „zázrak“, ale ono to je vždy přesně naopak, soupeř si pro míč doběhl, Psycho už nebyl schopen reagovat (předtím na to měl asi deset vteřin), nahrávka před branku a bylo 0:2. Tohle by zamávalo daleko lepšími týmy, ovšem a toho si velmi cením, jsme se nakopli a šli s tím ještě něco udělat. Nebylo na co čekat, museli jsme máknout, a to jsme přesně udělali. Aut vhozený Vaškem do ohně brankoviště, Adus se o něj porval, došťouchal ho k Davidovi a ten to urval pod víko, 1:2 velmi rychle. Soupeř pak těžil zejména z toho, že rozhodčí jim pískl asi tři nebo čtyři přímé kopy z hranice našeho vápna, ale naštěstí nebyli schopni trefit branku. U nás to postupně zkoušeli Gaza, Vašek, Johny i Zahry, ale nikdo nepropálil brankáře, až dostal přihrávku do běhu Adus a poslal to pod víko, bylo vyrovnáno na 2:2. Soupeř to nezkousl, bylo vidět, jak jsou přesvědčeni, že je to neprávem a oni jsou ti lepší po celý zápas. Nebylo tomu tak. Bod je super na to, že jsme prohrávali 0:2. Musíme si však dát pozor na ty hloupé chyby, kdy naprosto zbytečně inkasujeme.

P.S. Celému týmu. Prosím Vás, když házíme aut, nemusí to pokaždé skončit na nohou soupeře