Sean Team 2:3 (0:1), 8. kolo VET

Sestava: Roman Soukup – Jan Červenka – Jan Kolařík – Jan Suchý – Ondřej Kantor – Martin Petružálek – Martin Adámek a Vašek Červenka ©.

Branky: Martin Petružálek (říkal, že to tečoval) a Jan Kolařík.

Asistence: Ondřej Kantor a Jan Suchý.

ŽK: Vašek Červenka.

Tři kola do konce a situace je taková, na jakou jsme jí dovolili zajít. Nemáme to ve svých rukou, ale beznadějné to také není. Stále je ve hře šest bodů, avšak dva nejtěžší soupeři jsou teprve před námi. O koho jde? Prozatím vedoucí Čechie 12 v minulém kole prohrála, a tak se do čela, pokud zvítězí ve svém dohrávaném utkání, dostane tým Po útlumu 06. Ti zatím nenašli přemožitele a ztratili body jen za remízy. Tento soupeř nás čeká v předposledním kole a v posledním pak ona Čechie. Jako první nás však čeká tým zespodu tabulky, kde dva body prostě jsou povinnost. Je to naše první sezona ve druhé lize a seznamování se s ní není vůbec jednoduché, jak si možná mnozí mysleli…

Co nás zatím druhá liga ukázala? Že zde není moc týmů, které by si to s námi chtěli rozdat na férovku, tzn. fotbalem, kde útočí oba týmy. V drtivé většině zápasů se hra odehrává se stejným scénářem, který je o tom, že my se se svou kombinací snažíme vyzrát na připravený blok soupeře, který stojí deset až patnáct metrů od branky. V takové hře je nutné dávat si pozor na sebemenší chybnou přihrávku do prostoru, kde to hrozí okamžitým brejkem, na který tyto týmy spoléhají. Chyby se stávají a stávat budou, takový už je fotbal. Naprosto stejně se vyvíjel i tento zápas. Týmy, které se umí postavit nám dělají veliké problémy. Předtím to byl Ferri, nyní Sean team. Mourinho by z nich měl radost, ale my moc ne. Takového soupeře lze přehrát jedině tím, že budeme minimálně 80 % času v takovém tempu, že je zkrátka donutíme běhat, aby se unavili a nám se otevřel prostor. Bohužel se nám tohle v říjnu vůbec nedaří, opak je pravdou. Naše hra je pomalá, bez monetu překvapení, bez výměny pozic, „kolotoče“ na jejich půlce. Soupeři pak opravdu stačí dostoupit našeho hráče na hrotu, který bez podpory moc šancí nemá a sbírat tyhle míče. Je to takové „mrtvé“ z naší strany. Snažíme se, ale jde to ztuha a bolí to. Hra nemá lehkost, kterou umíme. Pak jednou dvakrát ztratíme míč, soupeř toho využije a nekompromisně nás potrestá. Ještě více to zavře…a zbytek známe.

Prohrávali jsme přesně podle výše zmíněného scénáře 0:1 po poločase. Druhá půle byla z naší strany o snaze to otočit, ale i ty největší tutovky jsme spálili jak Husa na hranici. Pak přijde nákop, jeden vyhraný souboj, střela a je to 0:2. Nezabalili jsme to, ale ty hlavy dole po obdržených brankách jsou také něčím novým, co tu nebylo, nevěříme si? To je přece blbost. Tak jsme dostali gól, a co, povzbudíme se, a jede se dále!!! To chci vidět v dalších zápasech. Snížili jsme na 1:2 a potom bušili do soupeře. Až v tuhle chvíli, a to se bavíme cca o 48. minutě jsme se začali točit, rotovat, nabíhat si a soupeř vůbec netušil, která bije, neměl obranu. Výsledkem bylo krásné vyrovnání, které vzniklo právě proto, že se udělal prostor, Kanty ho nádherně viděl a poslal to tam, Psycho vyrovnal. Jenže to bylo jednou dvakrát za zápas. Takhle ty týmy máme točit dvacet, dvacet pět minut v každém poločase a nebylo by se o čem bavit. Bohužel když se takto útočí, musí se dávat pozor i na obranu. Opět jedna ojedinělá „akce“ a bylo 2:3. K posrání…Ale vina je u nás, v našem pojetí posledních zápasů s těmito soupeři. Strašně dlouho nám trvá, než se rozhýbeme, něž pochopíme, že do zalezlé obrany nelze hrát dlouhé míče, ale že se musí rozběhat. Kvalita tady je, vyšší než mají oni, ale oni to odehrají lépe takticky, v hlavě. Jedeme dále. Když ne teď, ale porveme se o to, tak na jaře už určitě, budeme už vědět, co na ně platí a jak s nimi hrát!

P.S. Pokud má někdo páky na to, aby aspoň jednou na Mikulce nepršelo, budu za to rád